Ještě než si stihnete koupit nový diář a předsevzít si ranní běhání, jógu, čtení na noc a konečně ten pořádek ve spíži, zastavte se na chvíli. Září má v sobě zvláštní tlak, který si neseme ještě ze školních let: pocit, že po létě se má člověk vrátit lepší, výkonnější, disciplinovanější. Jenže tenhle tlak vede spíš k vyčerpání než ke skutečné proměně. Co kdybyste si letos místo seznamu předsevzetí dovolili pomalejší, tišší začátek podzimu?
Pomalé září neznamená rezignaci ani lenost. Znamená to dát si svolení nezvládat všechno hned a naráz. Znamená to všímat si, co vaše tělo a mysl skutečně potřebují po prázdninách, a ne co si myslíte, že by měly zvládat podle sociálních sítí nebo kolegyně z práce.
Nechte děti nudit se
Jakmile skončí prázdniny, rodiče často spěchají naplnit dětem odpoledne kroužky, aby se náhodou nenudily. Nuda je ale pro dětskou mysl cenná surovina. Právě v ní se rodí hry, nápady a schopnost být sám se sebou. Zkuste tento týden nechat jedno odpoledne úplně volné, bez plánu, bez telefonu, bez organizovaného programu. Uvidíte, že si dítě samo najde, co dělat, a možná vás tím i překvapí.
To samé platí i pro dospělé. Naše dny jsou často tak nabité, že nezbývá chvíle na nicnedělání. A přitom právě v těch prázdných minutách, kdy se díváme z okna nebo posloucháme šumění stromů, přichází klid, který jinde nenajdeme.
Promluvte si s cizím člověkem
Jedna z nejjednodušších věcí, jak zpomalit a zároveň se cítit víc propojení se světem, je promluvit si s někým neznámým. S prodavačkou v pekárně, se sousedem na chodbě, s člověkem, který venčí psa ve stejný čas jako vy. Krátký rozhovor o počasí nebo o tom, jak voní čerstvé pečivo, dokáže rozjasnit celý den. Nejde o velké společenské výkony, jen o drobné lidské setkání, které nás vrací do přítomného okamžiku.
Sedm drobných způsobů, jak zpomalit
Naplánujte si jeden večer v týdnu bez telefonu a bez televize, jen s čajem a knihou.
Choďte na procházky bez cíle, jen tak, ať noha najde vlastní tempo.
Vařte jedno jídlo týdne pomalu, bez spěchu, s hudbou na pozadí.
Dovolte si říct ne jedné povinnosti, která vás jen unavuje.
Všímejte si podzimního světla, jak se mění barva oblohy k večeru.
Nechte děti (i sebe) chvíli nudit se bez omluvy.
Promluvte si s někým cizím, byť jen pár vět.
Podzim jako čas návratu k sobě, ne k výkonu
Příroda kolem nás v září také zpomaluje. Dny se krátí, světlo je jemnější, listí začíná měnit barvu. Je to přirozený signál k tomu, abychom se stáhli víc dovnitř, ne abychom se hnali vpřed. Zkuste se v tomto období řídit tímto rytmem místo kalendáře plného úkolů. Když půjdete večer ven, všimněte si, jak jinak voní vzduch, už ne po rozpáleném létě, ale po vlhké zemi a padajícím listí. Tahle drobná změna vůně je jedním z nejkrásnějších znamení, že se svět kolem nás sám zpomaluje, a my bychom mohli udělat totéž.
Pomalé září je jako hluboký nádech po zadržovaném dechu. Nemusíte hned zvládnout všechno nové. Stačí jeden klidný večer, jedna procházka bez spěchu, jeden rozhovor s cizím člověkem, jedno odpoledne, kdy necháte děti i sebe jen tak být. Zbytek přijde postupně, tak jako listí, které padá pomalu, list po listu, a nikdy naráz.
